OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nezničitelní CENTINEX patří už bezmála patnáct dlouhých let k největším stálicím švédského extrémního metalu. Ač na počátku byli jedni z tvůrců a šiřitelů skandinávské death metalové subkultury, začali se postupně od konzervativního pojetí stylu mírně odklánět, když do své tvorby začali implantovat nejrůznější thrashové a black/dark metalové elementy. Důkazem, že chvályhodný proces se ne a ne zastavit je nové album „Decadence – Prophecies Of Cosmic Chaos“.
Nové album se od předchůdce „Diabolical Desolation“ liší především ještě větším důrazem na thrashovou složku. Není to ovšem ani tak inspirací neo-thrashovou vlnou, která začala Švédskem cloumat zhruba před pěti lety, ale spíše čerpáním z odkazu těch nejvíce povolaných, čili samotných AT THE GATES. Současní CENTINEX už jen částečně představují ten pravý death metalový buchar z časů „Malleus Maleficarum“, dnes mají blíže k retro thrashovému pojetí, se kterým nedávno vyrukovali třeba nečekaně zmrtvýchvstalí gothenburští patrioti TAETRE (album „Divine Misanthropic Madness“ z roku 2002). Ovšem díky zbytkům zmíněného dark metalového feelingu a obskurní atmosféře si CENTINEX, i přes zřetelnou inklinaci k pohřbené Lindbergově partě, zachovávají jistý punc nezaměnitelnosti. Skladby na „Decadence – Prophecies Of Cosmic Chaos“ jsou více popracované a složitěji strukturovanější než bylo na „Diabolical Desolation“ zvykem. Například čtvrtá skladba s bizarním názvem „Dimension XII“ disponuje skutečně velice chytlavou vznosnou melodií v refrénu, následující „Deathstar Unmasked“ zajímavými rytmickými předěly a rozjezdová jedovka „Arrival Of The Spectrum Obscure“ spolu se sedmičkou „Mechanical Future“ zase pěkně pracují s tempovými variacemi. Textová složka, v minulosti hodně oplývající protináboženským nábojem, se nyní orientuje na roztodivné vesmírné bizarnosti, opěvuje kosmos, nekonečnost a nicotu. Kromě názvů skladeb a lyriky se futuristická tématika odrazila i v digitálně upravených vokálních partech – tyto elektronické efekty jsou ale jen velice sporadickým jevem, můžeme je registrovat třeba v „Dimension XII“. Rovněž sporadickým dojmem působí dark metalová složka, která kdysi tvořila důležitý a nepostradatelný prvek, bez něhož si hudbu CENTINEX snad ani nešlo představit.
Obyčejně je přes 40 minut hrací doby na říznou (ale přesto velice melodickou) thrash/deathovou desku tak na hranici udržitelnosti stoprocentní koncentrace, ale v případě CENTINEX by mi rozhodně nevadil ani dvojnásobek, ba ani takový příděl minutáže, kterým nás tolik neblaze potěšil nový THERION. Nová deska švédských čertíků „Decadence – Prophecies Of Cosmic Chaos“ je zatím jejich jednoznačně nejkomplexnějším a nejzajímavějším dílem.
Nová deska švédských čertíků "Decadence - Prophecies Of Cosmic Chaos" je zatím jejich jednoznačně nejkomplexnějším a nejzajímavějším dílem. CENTINEX pokračují ve svém nezaměnitelném stylu, přesto jsou zase o trochu jiní a to především díky většímu důrazu na thrashovou notu.
8 / 10
Johan Jansson
- zpěv
Jonas Kjellgren
- kytara
Johan Ahlberg
- kytara
Martin Schulman
- baskytara
Kennet Englund
- bicí
1. Arrival Of The Spectrum Obscure
2. Misanthropic Darkzone
3. Hollowsphere
4. Target: Dimension XII
5. Deathstar Unmasked
6. A Dynasty Of Obedience (instrumental)
7. Mechanical Future
8. Cold Deep Supremacy
9. New World Odyssey
Redeeming Filth (2014)
Teutonische Invasion (EP) (2013)
World Declension (2005)
Decadence: Prophecies Of Cosmic Chaos (2004)
Deathlike Recollections (single) (2003)
Hail Germania (split) (2003)
Diabolical Desolation (2002)
Hellbrigade (2000)
Apocalyptic Armageddon (EP) (2000)
Bloodhunt (EP) (1999)
Reborn Through Flames (1998)
Shadowland (EP) (1998)
Reflections (1997)
Malleus Maleficarum (1996)
Sorrow Of The Burning Wasteland / Diabolical Ceremonies (split - CENTINEX vs. INVERTED) (1996)
Transcend The Dark Chaos (demo) (1994)
Under The Blackened Sky (demo) (1993)
Subconscious Lobotomy (1992)
End Of Life (demo) (1991)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Candlelight Records
Stopáž: 42:12
Produkce: Steve Beatty, Edward Christie and CENTINEX
Studio: Black Lounge Studios, Avesta (Švédsko)
Naprostá mňamka \m/
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.